Říj 31, 2019
Baví ho Adele, Beatles a Queeni. Taky Ariana Grande, Justin Timberlake, hip hop, R&B i gospel. Vyrůstal v paneláku romského ghetta v Novém Jičíně, v jednom pokoji s 11 sourozenci, dnes žije v Los Angeles a patří k nejprogresivnějším klavíristům světa. Po prvním autorském cédéčku My home (2018) připravuje další album. Před dvěma lety hrál v Carnegie Hall, teď v říjnu přijel do Čech představit své autorské recitály i koncert s živým orchestrem. Několik odpovědí původem romského pianisty, skladatele i aranžéra Tomáše Kača (32), s nímž přinášíme v novém tištěném Reflexu č. 44 profilový rozhovor, čtěte na webu.
Až se vás budou ptát, co říkáte na román Dlouhé časy ukrajinského ruskojazyčného básníka a prozaika Vladimira Rafejenka, prohlašte bez obav: „Je to fantaskní realismus, rodný bratr realismu magického, jaký psával Gabriel García Márquez blahé paměti.“ A víc už se o ničem nebavte.
Video zachycuje školní idylku dnešní doby. Učitel na tabuli vysvětluje látku, vyvolaní žáci řeší rovnici, ostatní dělají povyk, někdo v zadní lavici si hraje s mobilem a najednou učiteli na hlavu míří pistole. Incident se odehrál v červenci na škole v argentiském Buenos Aires a místní média nedávno zveřejnila inkriminující záznam. Studenti si toto video rozesílali přes aplikaci WhatsApp, dokud si toho nevšiml jeden z rodičů a problém nenahlásil škole.
Mám vtipné kamarády. Naštěstí. Moderní doba je díky nim přežitelnější. Známá mi nedávno hlásila: „Už jsi slyšel o novém výdobytku genderového šílenství? Firma, která vyrábí dámské vložky, z jejich obalu odstraňuje na nátlak gender aktivistů symbol Venuše, tedy ženského pohlaví. Prý proto, že je nepoužívají jenom ženy. Gender bytosti jsou symbolem frustrovány, protože i když nejsou ženami, tak je musí používat i s urážejícími Venušemi.“ „Počkej, cože? Jak nejsou ženami… To jako, že je používají i muži?“ „Vím já? Ale když jsem se toho mého ptala, jestli mu je mám taky kupovat, řekl, že chce raději podprsenku.“
Rozkládá se na prahu jediné skutečné pouště Evropy a září do krajiny jako fata morgana maurské citadely. Lidé tu žili už před čtyřmi tisícovkami let a z horského ostrohu obdivovali výhled na moře nebo odráželi útoky nájezdníků mnoha národností. Jihošpanělské městečko Mojácar žije i dnes a moderní vědci ve svých studiích posvětili chytrost, se kterou ho původní stavitelé oblékli do bělostné barvy.
