Kvě 8, 2022
Psala se polovina šedesátých let, šel jsem tehdy liduprázdnou Karlovou ulicí a na rohu u DAMU jsem se srazil s jakýmsi poděsem v baloňáku. Hlasitě něco mumlal a hekticky gestikuloval: měl tak prudce naběhnuto, že mě odhodil stranou jako tank. Chtěl jsem mu vynadat, ale pak jsem zjistil, že je to jeden z mých tehdejších idolů – fascinující ironik, jedovatý a jiskřivý Smile ze Smočkova Pikniku, jehož chodím znovu a znovu po večerech obdivovat do Činoherního klubu! Byl jsem pokaždé očarován důsledností, s jakou napadá "kašpary všeho druhu" a rozbíjí na padrť banální "človíčkovský" kýč, reprezentovaný v téže hře neméně znamenitým Hálkovým Rozdenem. Dnes vím, že jsem se tehdy díval do tváře jedné z největších i nejkontroverznějších osobností českého divadla minulého století, herci a režisérovi Miroslavu Macháčkovi (8. 5. 1922 Nymburk – 17. 2. 1991 Praha).
