Říj 1, 2019
Evergreenem poslední doby je usedavý pláč učitelů, místy neslyšitelný pro kručení hladu v jejich žaludcích a skřípění zubů zimou během studených nocí pod mosty. Zpětné zrcátko o problému už před měsícem psalo a nebylo by proč se k věci vracet, protože se nic nového nestalo. Včera jsem se ve Zpětném zrcátku zamýšlel nad příčinou prý nedůstojného postavení učitelů a ukládal se k pozdnímu spánku s jistotou, že k věci jsem už řekl vše. Přesto se mi zvedl už tak dost vysoký krevní tlak po přečtení komentáře Julie Hrstkové s názvem „Učitel, mizerně placená profese, na niž těžko být hrdý“ v Hospodářských novinách. Mohl by také znít: „Učitel, mizerně prováděná profese, na niž těžko být hrdý“ To však mé myšlenky přivedlo k textu televizního dokumentárního seriálu a knize Toulky s Ladislavem Smoljakem. V kapitole o Josefu Sukovi je vzpomínka na školu v rodných Křečovicích v roce 1871.
